Výsevy mesemb

Úvod
V tomto článku bychom Vás chtěli seznámit s našimi několikaletými zkušenostmi s výsevy rostlin čeledi Aizoeceae (dříve Mesembryanthemaceae), známějších u nás pod označením "živé kameny". Domovinou většiny mesemb je jižní Afrika, zejména pak Jihoafrická republika a Namibie. Na tomto území jsou však značně rozdílné klimatické podmínky a z toho plynou i rozdílné nároky na pěstování dospělých rostlin. Nároky mesemb na výsevní podmínky nejsou již tak vyhraněné. Základní způsob výsevu se tak dá s určitými zásadami a obměnami aplikovat na všechny mesemb.

Rozmanitost růstových a životních forem mesemb je tak značná, že i velmi příbuzné druhy mohou být jak jednoleté, tak vytrvalé rostliny, s různým stupněm sukulence od bylin, keřů a keříků až k drobným vysoce sukulentním rostlinám. Již před vlastním výsevem je dobré alespoň částečně znát charakter vzrůstu a stupeň sukulence vysévaných taxonů. Z tohoto hlediska můžeme mesemb rozdělit do 3 skupin:
1. vyšší keříčkové druhy (Astridia, Delosperma, Conicosia, Drosanthemum, Eberlanzia, Jacobsenia, Lampranthus, Psilocaulon, Ruschia) Fenestraria auranthiaca
2. nízké trsovité druhy a keříky (Antimimma, Aloinopsis, Bergeranthus, Brownanthus, Cephalophyllum, Cylindrophyllum, Cheiridopsis, Faucaria, Fenestraria, Frithia, Mitrophyllum, Nananthus, Rabiea, Rhinephyllum, Ruschia - některé druhy, Schwantesia, Stomatium, Titanopsis, Trichodiadema aj.)
3. vysoce sukulentní druhy (Argyroderma, Bijlia, Conophytum, Dactylopsis, Didymaotus, Dinteranthus, Gibbaeum, Lapidaria, Lithops, Oophytum, Pleiospilos, Tanguana, Vanheerdea aj.)
 
Plody a semena mesemb
Plody celé čeledi patří k nejzajímavějším výtvorům v rostlinné říši. Jsou to vícepouzdré tobolky mimořádně složité stavby. Semeník vzniká srůstem 3 až 20 plodolistů. Jejich počtem je dán i počet pouzder v semeníku, která jsou navíc oddělena přehrádkami. Pouze zcela výjimečně tvoří plod jedlá bobule (Carpobrotus). Zralé tobolky zůstávají většinou dlouhou dobu pevně uchyceny na rostlině, což má svůj význam pro uvolňování semen. Tobolka je totiž hygrochastická a její hvězdicovitě uspořádané chlopně se otevírají pouze po zvlhčení vodou (v přírodě za deště nebo silné mlhy). Za sucha se pak tobolky opět uzavírají. Uvolňování semen z tobolek probíhá v přírodních podmínkách hlavně za deště, kdy dojde k otevření tobolek a obnažená semena jsou padajícími kapkami vody vymršťována do okolí.
 
Tobolky mají různě komplikovanou stavbu od jednoduchých, kde jsou po otevření tobolky semena úplně obnažená až po velmi složitou. U tobolek s komplikovanější stavbou nejsou ani po úplném rozevření chlopní žádná semena vidět. Protažené stěny přehrádek vytvářejí nad semeny v pouzdrech stříškovitá víčka s podélnou štěrbinou a okrouhlými otvory na obou koncích. Tato víčka brání rychlému vyplavení všech semen při prvním náhodném dešti a tak zabezpečují dokonalejší zachování druhu na stanovišti. Víčka také přispívají k vymrštění semen do větší vzdálenosti od rostliny. Některé složitější tobolky mají ještě zvláštní přihrádky, ze kterých se semena mohou uvolnit pouze po úplném rozpadu tobolky, tedy až po několika letech. Takto může být blokována až polovina semen v tobolce a tvoří tak jakousi " železnou zásobu ". Semena mesemb mají rozmanitou velikost od cca 1-2 mm v průměru (Conicosia, Herreroa, Pleiospilos) až po téměř prachová semena (Dinteranthus, některé druhy Conophytum atd.). Také velikost semen uvnitř rodu Lithops je značně proměnlivá.
 
Z předchozích řádků vyplývá také způsob získání semen z rostlin pěstovaných v  kultuře. Zcela vyzrálé suché tobolky (semeníky dozrávají až půl roku, tedy u většiny druhů až na jaře) opatrně vytáhneme tak, abychom rostlinu zbytečně nepoškodili. Tobolky pak ovlhčíme vodou (např. rozprašovačem) a ty se pak v krátké době rozevřou. U tobolek s jednoduchou stavbou můžeme ihned vybírat semena. U tobolek se složitější stavbou vyklepeme část volně dostupných semen a pak si pomůžeme např. pinsetou. Rozebereme tobolku tak, abychom získali pokud možno všechna uzavřená semena (tj. i tzv. výše uvedenou železnou rezervu). Semena není potřeba po osušení nijak ošetřovat, je vhodné je do výsevu udržovat v suchu a chladnu, což platí obecně pro všechna semena kaktusů i sukulentů. Semena bývají bezprostředně po dozrání údajně málo klíčivá a tento stav trvá 2 až 6 měsíců. Uvádí se, že např. semena lithopsů si zachovávají klíčivost až 20 let (to má také velký význam pro zachování druhů na jejich přírodních stanovištích po dlouhotrvajících obdobích sucha, kdy může dojít ke zdecimování původní populace).
 
Závažným problémem při výsevech mesemb je také kvalita semen, čímž je míněna hlavně druhová čistota, správné určení taxonu a v neposlední řadě i dobrá klíčivost. Většina druhů totiž není samosprašná ale velmi snadno tvoří mezidruhové hybridy (zejména Lithops, Conophytum, Pleiospilos). Proto je dobré opatřovat si semena ze spolehlivých zdrojů a pěstíren. Nejlepší zkušenosti jsme měli zatím se semeny získanými se sběrů přímo z nalezišť v jižní Africe. Zde je totiž zajištěna téměř 100%-ní čistota druhu a dobrá až výborná klíčivost. U všech ostatních zdrojů, ať už z profesionálních pěstíren nebo i tzv. importních semen z botanických zahrad (např. z Jihoafrické republiky) tato záruka čistoty vždy není a také klíčivost bývá někdy horší.
Vlastní výsevy mesemb
Vlastní výsev lze provádět různými technikami, je však třeba dodržet určitá specifika pro rostliny čeledi Mesemb: pokud budeme vycházet z podmínek v přírodě, zjistíme, že zde v zimě ranní teploty klesají mnohdy až pod bod mrazu a i přes den je při jasném počasí jen 10 - 12°C. Platí tedy zásada "studených výsevů". Pro lithopsy jsou nejvhodnější teploty klíčení 15-20°C, pro konofyta 10-15°C i méně (pocházejí většinou z chladnějších oblastí). Obdobně je tomu u dalších rodů mesemb a také u ostatních jihoafrických sukulentů (např. Othonna, Pelargonium, Sarcocaulon). Pro přípravu výsevů platí obdobné zásady jako u kaktusů:
 
1. Výsevní substrát - substrát by měl být hlavně porézní, spíše s jemnější strukturou (protože semenáčky mají dlouhé jemné vlasové kořínky), pH spíše neutrální, s minimem látek organické povahy, které by mohly způsobit hnilobu. Při výsevech používám jako substrát směs praného říčního písku (velikost zrn 0,1 až 3 mm), agroperlitu (zbaveného prachu), rašeliny a dobré pařeništní zeminy (přesáté a zbavené hrubších organických částic). Podíl jednotlivých složek je stejný, pouze u choulostivějších druhů (jako např. Dactylopsis, Didymaotus, Maughaniela, Meyerophytum, Titanopsis hugo-schlechteri atd.) je lépe snížit obsah zeminy a rašeliny, naopak pro rychle rostoucí keříčkovité druhy může být substrát výživnější. Další používané substráty jsou např. směs žulového písku, popele a rašeliny nebo zahradnického substrátu (P. Pavelka, Příbram, Česká republika) nebo 50% hrubého písku, 30% přesáté písčité hlíny a 20% pemzy nebo perlitu (S. Brack, USA). Je možno vysévat také do minerálních substrátů (perlit, antuka) s doplňkovou výživou (umělá hnojiva s nižším obsahem dusíku.) Ve všech případech je vhodné použít asi 2-3 mm tlustou vrchní krycí vrstvu z antuky nebo lépe praného písku či drti, zrnitosti 0,5 až 3 mm podle velikosti semen tak, aby semena zapadla, ale neutopila se. Základním předpokladem úspěchu je sterilizace substrátu (např. v mikrotenových sáčcích asi 1 hodinu v horké páře nebo 10 min. v mikrovlnné troubě).
 
2. Nádoby - na výsevy je možné použít různé výsevní misky, nejlépe plastové s  vhodným víčkem nebo krycím sklem (plastové krabičky s průsvitným víkem, plastové květináčky 4x4, 5x5 cm ap.). Je velmi vhodné vysévat do menších nádob malý počet druhů (nejlépe jen jeden) a do stejné nádobky vysévat druhy s podobnými nároky a rychlostí růstu (nevysévat rychle rostoucí keříčkovité druhy např. spolu s lithopsy a konofyty). Samozřejmě vedle sebe nebudeme sázet těžce rozlišitelné druhy. Např. květináček 4x4 cm (hloubka 4 cm) dělím na 2 nebo 4  políčka, na jedno políčko pak vysévám asi 20-25 semen (2 políčka), resp. 10 semen (4 políčka). Jako drenáž používám do spodu nádob perlit nebo kamennou drť do výšky asi 1 cm.
 
3. Technika vlastního výsevu - hlavní zásadou je volný výsev na povrch výsevního substrátu. Semena tedy nezasypáváme a zajistíme jejich rovnoměrné vysetí po celé výsevní ploše. Jak již bylo uvedeno, struktura horní krycí vrstvičky by měla odpovídat velikosti vysévaných semen. Hustotu výsevu volíme tak, abychom nemuseli semenáčky brzy po vyklíčení pikýrovat (nevysévat příliš nahusto). Chemické ošetření semen před výsevem není potřebné. První zálivku provádím podmokem 1% roztokem peroxidu vodíku nebo převařenou měkkou vodou. Peroxid vodíku, na rozdíl od jiných chemických preparátů - fungicidů, nezanechává žádná rezidua, která by mohla mít negativní vliv na zdárný vývoj semenáčků nebo brzdit proces klíčení. V uvedené koncentraci neškodí ani právě vyklíčeným semenáčkům (zásadně nepoužívat "peroxid vodíku v tabletách" určený na odbarvování vlasů, ale ředit technický nebo koncentrovaný 35% roztok - pozor, silná žíravina, okamžitě vybělí pokožku na rukou). Povrch výsevu opatrně postříkáme opět 1 až 3% peroxidem vodíku. Výsevní misky pak zakryjeme víčkem nebo sklem.
 
4. Termín a podmínky výsevů - často diskutován je termín výsevu a jako nejvhodnější se uvádí únor až duben s optimem v březnu. Tento termín se ovšem týká pouze klasického výsevu za okno nebo ve skleníku, avšak s úspěchem lze vysévat také v zářivkovém aparátu a to i v zimním období. Základním předpokladem úspěchu, jak již bylo uvedeno, je "studený výsev" s teplotami kolem 15°C , lithopsy snesou také vyšší teploty (noc/den 20/25°C, konofyta vyžadují naopak nízké teploty kolem 10 - 15°C. Noční a ranní poklesy teplot klíčícím rostlinkám nevadí, naopak to může probudit semena ke klíčení. Světlo není při vlastním klíčení nutné, ale klíčenci již vyžadují dostatek rozptýleného světla (v žádném případě však ne úpal na přímém slunci - na to jsou citlivá hlavně konofyta). Uvedené podmínky se shodují s teplotním režimem kolísání denních a nočních teplot v nevytápěném skleníku, tj. v klimatických podmínkách střední Evropy v březnu až dubnu, kdy je již i dostatek slunečního záření.
 
5. Ošetřování výsevů - semena mesemb klíčí zpravidla již po 2 až 3 dnech, málokdy však vyklíčí všechna semena naráz. Většinou má klíčení tzv. dvouvrcholový průběh jako další pozoruhodné adaptační opatření pro zachování druhu (viz. uvolňování semen z tobolek). Část semen klíčí opožděně po 10 až 20 dnech, případně i později. Klíčení bývá ukončeno 14 až 40 dní od začátku výsevu, zbylá část semen ještě zpravidla dokličuje v dalších vhodných podmínkách, což se mi stává při jarním výsevu na podzim, kdy dochází ve skleníku opětovně k výraznějšímu poklesu denních i nočních teplot. Je tedy vhodné vysévat tak, abychom nemuseli ihned po výsevu pikýrovat - zde se ukazuje výhoda oddělených výsevů do menších nádob. Po vyklíčení většiny semen , tj. po prvním vrcholu, asi po 1-2 týdnech , je třeba začít výsevy větrat a otužovat. Raději dříve, než později, protože většině semenáčků vysoká vzdušná vlhkost škodí a semenáčky rychle hynou nebo se vyvíjejí nezdravě. Semenáčky mají rády v prvním roce života dostatek rozptýleného světla, ale přímé slunce je může zničit.
Další ošetřování je třeba přizpůsobit jejich pravidelnému pozorování - substrát udržujeme v prvním roce mírně vlhký (rosení, opatrná zálivka podmokem), pouze když zpozorujeme u vysoce sukulentních druhů tvorbu nového páru listů (k tomu dochází 3 až 5 měsíců po vyklíčení a v prvním roce se může několikrát opakovat), je třeba omezit zálivku na minimum a poskytnout rostlinám dostatek suchého vzduchu. Keříčkové druhy (skupina 1) rostou mnohem rychleji a po 2 měsících je dobré je pikýrovat. Pokud se klíčenci ve výsevu vytahují (nedostatek světla) nebo špatně zapouštějí kořínky a "plazí" se po povrchu (špatná struktura výsevního substrátu nebo horní krycí vrstvy), lze je krátce po vyklíčení (2 až 3 dny) s úspěchem přepikýrovat, později již dochází k rychlému růstu dlouhých jemných kořínků a je třeba počkat jeden až tři měsíce, než semenáčky dostatečně zesílí a jsou schopné regenerace poškozených kořenů po jejich přesazení. Vysoce sukulentní druhy (skupina 3, hlavně konofyta, ale i lithopsy) je lépe v prvním roce vůbec nepikýrovat a ponechat je v původních výsevních nádobách (např. semenáčky konofyt jsou velmi drobné, v první vegetační sezóně narostou v závislosti na druhu do průměru kolem 3-10 mm ).
 
Závěr
Většina druhů mesemb nemá v prvním roce života vyhraněné nároky na vegetační cyklus a od jara do podzimu vyrostou do velikosti, kdy jsou již schopné přečkat zimu (období vegetačního klidu). Např. konofyta, cheiridopsisy, titanopsisy, ale i jiné druhy udržujeme v růstu i na podzim, ve vhodných světelných podmínkách i přes zimu. V následující sezóně se již o semenáčky staráme tak, jako o dospělé rostliny s důsledným dodržováním jejich růstových cyklů a vegetačního období. Hlavní zásady pěstování lze nalézt v každé pěstitelské příručce o sukulentech, ještě jednou je však třeba zdůraznit, že semenáčky mesemb nemají rády v prvních letech života úpal na přímém slunci a jejich výsevy vyžadují pravidelnou péči.

Zdeněk Podešva a Petr Pavelka jr.