Dioscorea elephantipes Engl.,
“sloní noha” patří stále k málo zastoupeným
druhům v našich sbírkách. Při rozhovorech se svými
přáteli se často dovídám o téměř nemožném
pěstování tohoto druhu v našich podmínkách. Jednou
semena vůbec neklíčí, podruhé brzy zajdou nebo je
zahubí plíseň. Způsobů uhynutí je spousta, ale
téměř všichni, kdo o své rostliny takto přišli
nebo je vůbec nevypěstovali, se shodují v jedné
věci, a to že hlavním důvodem je přílišná
choulostivost Dioscorea elephantipes. Zjišťuji,
že tento mýtus je silně zakořeněný v myšlení
pěstitelů, přestože podle svých zkušeností
nevidím důvod svědčící o jeho opodstatněnosti.
První
“okřídlená" semena dioskoreí z Jižní Afriky
jsme dostali před několika lety a jako ostatní druhy
jsme je na jaře vyseli klasickou Fleischerovou metodou
do zavařovacích sklenic do mokrého substrátu. Po dvou
měsících vyklíčilo jedno semeno z deseti a začínal
jsem přemýšlet, kde se stala chyba. Výsevy byly
neustále zavřené a položené pod parapetem ve
skleníku, kde se teplota pohybovala v rozmezí 15 -
30°C. Sklenice s vyklíčenými semeny jsem otevřel, a
když jsem si vzpomněl, trochu jsem je zalil.
Celé léto nedoklíčilo
ani jedno semeno a už jsem měl nutkání sklenice s
nevyklíčenými semeny vyhodit, abych si udělal místo
na “cennější” druhy. Možná v této fázi
skončilo svůj život mnoho semen dioskoreí u jiných
pěstitelů. Přes léto se zem ve sklenicích (i v
uzavřených) zazelenala mechy a řasami, ale i tak jsem
semena ponechal svému osudu, neboť i když byla ve
vlhku, všechna vypadala zdravě.
Jakmile přišel podzim a
teplota pod parapetem dosahovala hodnot mezi 5-15°C,
začala postupně semena klíčit a do vánoc byly
sklenice zelené ne mechem, ale dioskoreami. Nejdříve
skoro současně se objevily rychle rostoucí kořínek a
úzký šlahoun, který se asi po 10 dnech rozvinul v
lístek. Během prvních deseti dnů se také vytvořila
zásobní hlíza o průměru asi 1 cm, která v této
velikosti zůstala po celou zimu.
Semenáčky jsem
přepikýroval jednotlivě do květníků a držel je ve
vlhku. Jak hlíza, tak list se nezvětšovaly a na jaře
listy uvadly. Tehdy jsem semenáče přestal zalévat.
Asi jednou za měsíc jsem “prázdné" květníky
trochu zalil, přeci jsem měl o osud malých rostlinek
strach.
A takto spící semenáčky
jsem opustil 20. července, kdy jsem se vydal na výpravu
do Jižní Afriky. Po návratu, koncem září, byly
rostlinky v plném růstu a podle slov úspěšné
pěstitelky - o celý skleník se starala moje maminka,
která v té době dokázala odlišit kaktus a euforbii -
se samy probudily, aniž by je zalévala. Ani jedna
dioskorea nevzala za své.
Protože jsem viděl
dioskoree v přírodě v jejich přírodních
podmínkách, bylo mi jasné chování semen ve
sklenicích. Tyto v zimě rostoucí kaudexy rostou při
teplotách blížících se v noci 0°C a 10-15°C přes
den. V té době je silná rosa, i několik milimetrů za
noc, a semena mají dostatek vláhy na vyklíčení. V
létě je rosa menší a rychle se vypařuje. Proto si
rostliny i semena „vybraly” zimní období za
nejvhodnější k přechodu ze stavu dormance do
aktivního růstu. Táta tedy brzy po příletu domů
vysel semena dioskoreí a výsledek na sebe nenechal
dlouho čekat - klíčila téměř stoprocentně.
Při dodržení několika
zásad, je vypěstování dioskoreí snadné. Pro
klíčení je třeba zajistit teplotu kolem 10oC a vlhko.
Potom už můžete jen čekat. Pro vyhnutí se plísním
doporučuji minerální substrát bez humusu. Stejně tak
semenáče nesnáší přímé slunce a nejlepší je
umístit výsevní sklenice pod parapet, kde vám už
jiná rostlina neporoste. V době růstu zalévám
rostliny vydatně a po uschnutí listů na jaře je
dobré květníky pomlžit rozprašovačem, a nahradit
tak rosu. Zálivka v době dormance není stejně jako
pro další jihoafrické sukulenty nebezpečná,
některé druhy a rody ji dokonce vyžadují. Pro rychlý
růst je možné přihnojovat. Ve skleníku dioskoreje
nepřihnojuji a za tři roky od výsevu rostliny
dosahují maximálně 3 centimetry v průměru.
Při výsevech dioskoreí
vám přeji mnoho úspěchů a hlavně trpělivosti.
Přesto se málokomu podaří vypěstovat ve skleníku
exemplář o průměru 120 cm, jaký jsme viděli v
přítomnosti cykasů (Encephalertus lehmanii)
nedaleko jihoafrického
