Bylo nás
sedmnáct - 20. srpna
2011, Lipník nad Bečvou
V sobotu 20. srpna se uskutečnila v souladu s plánem práce
odsouhlaseným na loňském jednání výroční členská schůze
Notosekce. Uskutečnila se v Lipníku nad Bečvou, v místě,
které se osvědčilo pro tento způsob výročního rokování
notofilů. Tentokrát byl změněn lokál, když jednání proběhlo
v útrobách restaurace Pivovarský šenk. Důvodem změny bylo
vytvoření lepších podmínek pro prezentaci obrázků,
doprovázejících přednášky.
Úderem desáté hodiny – po uctění památky nedávno zesnulého
nestora velkorodu Notocactus – Jožky Nedůchala - schůze
zahájila přednesením nezbytných, stanovami předepsaných
zpráv – o činnosti za uplynulé období, spojené s návrhem
plánu práce na období mezi touto a příští výroční schůzí,
zprávou o hospodaření a zprávou revizní. Sedmnáct účastníků
pozorně vyslechlo tyto formality a posléze hlasováním
potvrdilo jejich platnost. Pro pořádek je třeba uvést, že
zprávy o činnosti a zprávu o hospodaření přednesl předseda
Stanislav Stuchlík, verdikt revizní komise přednesl její šéf
Bohdan Hiekisch.

Plán práce na příští rok je strukturálně
totožný s tím letošním, ukládá vydávání časopisu Minimus
dvakrát do roka, uspořádání výroční členské schůze a schůze
výboru v mezidobí mezi oběma výročními schůzemi. S
uspokojením bylo konstatováno, že organizace má dostatek
prostředků na vydávání časopisu v příštím roce. Problematika
financí je vždy úzkým profilem v plánování další činnosti
Notosekce. Naopak trvají připomínky ke kvalitě webových
stránek. Průběžná aktualizace je nutná. Je třeba, aby se o
Notosekci vědělo, aby i široká kaktusářská veřejnost měla
dostatek informací o poslání a novinkách, vycházejících ze
života Notosekce.
Rok 2011 je podle stanov rokem volebním. Proběhla proto
volba nového vedení. Vedení reprezentují Stanislav Stuchlík,
Jaromír Dohnalík, Slavomír Dupal, revizní komisi pak budou
zajišťovat Bohdan Hiekisch a Milan Kovář.
V následující diskusi si Norbert Gerloff posteskl nad
úpadkem členské základny v Německu, Česku a okolních
státech. Téměř nulový je přírůstek nových členů, nehovoříc o
mládeži. Dochází k znehodnocování a znedůvěryhodnění jména
Notocactus, když se do něj navážejí teoretičtí botanici,
postrádající bezprostřední kontakt s rostlinami tohoto rodu
a snaží se jej nahradit rodem Parodia. Celou paletu značně
rozdílných a jednoznačně vymezených rostlin sdružují pod
jediný druhový název. To je cesta vedoucí k zániku jasných
taxonů ve sbírkách, cesta do pekel. V tomto ohledu lze
označit počínání takovýchto takybotaniků za škodlivé.
V další části programu proběhly tři přednášky. Norbert
Gerloff hovořil o výskytu podrodu Eriocactus v Paraguayi i v
Brazílii. Zajímavé postřehy byly dokumentovány zajímavými
obrázky. Dostalo se i na uruguayské rostliny, prezentován
byl Notocactus werdermannianus. Bohužel, promítací technika
při této přednášce poněkud znehodnocovala kvalitu snímků (po
následném zásahu vedení restaurace byla vyměněna reprodukční
technika, promítalo se prostřednictvím televize a s výrazně
lepší kvalitou). Přednáška Jaroslava Vícha se zaměřila jen
na problematiku Notocactus villa-velhensis resp.
carambeiensis. Autor navštívil přírodu v okolí skalního
města Vila-Velha a prohlédl si několik lokalit, které
nabízejí rostliny zmiňovaného okruhu. Z kvalitních obrázků
bylo zřejmé, že variační šíře tohoto druhu (var.) je značná.
Kromě popsaných druhů je zde celá škála rostlin,
vyznačujících se většími či menšími nuancemi oproti
originálním taxonům. Potvrzuje se tím myšlenka, že kaktusy
skupiny Paucispini nelze posuzovat striktně podle popisu,
ale je třeba jistá benevolence, připouštějící přirozený
variační rozptyl v rámci stejného taxonu. To nic nemění na
faktu, že oba referované taxony patří mezi krásné
příslušníky specializovaných sbírek notokaktusů a naší
povinností je pěstovat je a dále šířit do sbírek i
nespecialistů.
Závěrečnou přednáškou pokračoval Stanislav Stuchlík v
seznámení s vlastní strukturou rodu Notocactus v rozdělení
do podrodů a následnou prezentací jejich jednotlivých
zástupců. Dokončen byl průřez podrodem Gymnocephalus, jehož
začátek byl předveden vloni ve Zlíně. Ukázky rostlin jednak
ze sbírek (převážně vlastní), jednak z volné přírody a
originálních stanovišť umocnily celkový dojem.
Neoficiální část schůze vyplnily návštěvy čtyř sbírek – z
toho tří lipnických kaktusářů – a věřte, bylo na co se
dívat. Se sbírkou Josefa Králíka se měli možnost seznámit
účastníci schůze již před dvěma lety, kdy byla schůze rovněž
v Lipníku n. Bečvou. Ranní návštěva ukázala, že rostlinám
svědčí rosa a vlhký vzduch zahrady stejně tak jako volný
přístup vzduchu. Velké množství semenáčů ve velmi dobrém
kvalitě je shromážděno ve skleníku „na patře“.

Miroslav Strnad staví velký skleník o rozloze 90 m2,
rovněž „na patře“, a předpokládá, že ještě letos v něm budou
rostliny trvale umístěny. Všehochuť velmi pěkných rostlin,
dosud umístěných ve sklenících na zahradě, stála za
shlédnutí. Prakticky tak bylo možno např. přednášku o
Notocactus werdermannianus doplnit o pohled na mísu krásných
rostlin tohoto druhu.
Rostislav Maloch pěstuje především čilské rostliny a
sulkorebucie. Rostlin, vyrovnaných jako vojáci na cvičišti,
je nepřeberné množství a přátelé těchto kaktusů mají co
obdivovat. Při obdivování kolekce Neowerdermannia vorwerkii
jsme se také dozvěděli, jaké jsou s nimi problémy při
pěstování.
Za sbírkou Vladislava Zatloukala v Oprostovicích se musí jet
čtvrthodinku autem z Lipníku n. Bečvou. Rovněž tato sbírka
kaktusů je umístěna „ na patře“ – místo kusu střechy. Daří
se zde především ariokarpusům, ale zastoupena je celá řada
dalších kaktusů, notokaktusy nevyjímaje. Kolekce netřesků je
umístěna v pařeništi na zahradě.
Obecně je možné říci, že díky porevolučnímu dobrovolnému
předání převážné části průmyslu do zahraničí, kterého jsme
byli svědky v devadesátých letech minulého století, se
vzduch nad našimi městy značně vyčistil. Výjimkou není ani
Lipník nad Bečvou. Sbírkové rostliny jsou čisté, krásně
rostlé, nedeformované, prostě lahodící oku. Kromě sbírkových
kolekcí dorůstá množství semenáčků a roubovanců určených pro
obohacení trhu a propagaci kaktusů. Výnosy pak pokryjí část
nákladů na udržování sbírky.
Dá se bez obav říci, že pobyt mezi spřízněnými dušemi
notofilů byl příjemný. Zhruba za rok na shledanou na další
výroční členské schůzi.
Slavomír Dupal
e-mail: S.Dupal@seznam.cz
Zpráva o činnosti Notosekce za období od 21. 8. 2010 do 19.
8. 2011
V minulém jubilejním roce, kdy uplynulo 40 let od založení
Notosekce, jsme se setkali na výroční členské schůzi ve
Zlíně. Byla velice dobře připravena, Jaroslav Janota, ač
není naším členem, se zhostil organizace opravdu dobře.
Schůze se konala za poněkud vyššího počtu členů než bývá
zvykem v posledních letech, navíc jsem mohli po letech
přivítat opět předsedu mezinárodní organizace Internoto
Norberta Gerloffa. A když už zmiňuji zahraniční účastníky,
byl mezi námi také Oldo Novák ze Slovenska. Jak vyšší počet
účastníků, tak přítomnost zahraničních zájemců pomohly
vytvořit velice dobrou atmosféru schůze, takže oslavy
jubilea byly opravdu důstojné – na tom se shodli všichni
zúčastnění.
Letošní
schůze se koná opět na Moravě, a tak jako před dvěma lety
opět v Lipníku n. Bečvou. Organizátorem je jako před dvěma
lety Josef Králík. Jednou jsme zde již byli, zkušenosti ze
schůze máme, takže můžeme očekávat opětovně pěkné setkání
notofilů.
Jako obvykle minulá výroční členská schůze schválila plán
činnosti, kterým se řídila Notosekce v právě uplynulém
období.
Prvním
bodem je uspořádání výroční členské schůze. Za její
organizaci děkuji Josefovi Králíkovi, který se ochotně ujal
této úlohy. Na minulé schůzi ve Zlíně se Norbertu Gerloffovi
velice líbilo, takže nebyl problém se s ním domluvit na
účasti i na naší letošní výroční členské schůzi.
Dalším bodem naší činnosti je vydávání Minimusu. Podle plánu
byla v minulém období vydána opět dvě čísla. Jak jsem již
uvedl ve zprávě za minulý rok, dík aktivitě Norberta
Gerloffa nebyl v minulém roce problém zaplnit stránky
Minimusu, ale letos se již dostalo vše do „normálních
kolejí“ – přetlak článků nehrozí. Přesto všechno se stále
daří zaplnit stránky Minimusu patřičnou tematikou rodu
Notocactus. Jako distributor funguje Lubomír Berka, všechny
časopisy – i dodatečně dohledané – byly soustředěny u něho.
Po
rezignaci Jaroslava Stejskala jako archiváře jsem se této
role ujal já. Zpracoval jsem dodatečně objevenou
korespondenci A. Janoušek – R. Havlíček a novější materiály.
Začal jsem zpracovávat vlastní korespondenci, a část,
týkající se Notosekce, dávám průběžně do archivu Notosekce.
Vzhledem k obsáhlosti mého archivu práce na něm ještě nějaký
čas potrvají. Po dokončení budou materiály Notosekce uloženy
u Lubomíra Berky, u kterého je již uložen veškerý archivní
materiál od Jaroslava Stejskala.
Byly
podniknuty kroky k navrácení knihovny Notosekce, která po
rozvodu zůstala u bývalé manželky dřívějšího knihovníka
Leoše Vyhnalíka. Podle jejího ujištění knihovna stále
existuje a bude vrácena Notosekci.
Pro
zájemce jsou k dispozici internetové stránky Notosekce,
které informují o naší činnosti. Správcem webových stránek
je př. Podešva. Naše internetové stránky naleznete na
portálu Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů
a sukulentů:
www.cs-kaktusy.cz/notosekce.
Vedení
Notosekce se sešlo 24. března v Brně. Projednalo veškerou
činnost Notosekce, především se zabývalo přípravou výroční
členské schůze.
Brno, 18. 8. 2011 Stanislav Stuchlík
předseda Notosekce
|