Logo

 
 Aktuality a zprávy
 Orgány Společnosti
 Kluby a spolky
 Archivní sekce
 Společenská rubrika  
 
 Časopis Kaktusy
 Kaktusářské akce
 
 Fotogalerie
 Pěstitelská praxe
 CITES
 E-mailový adresář
 E-konference
 Odkazy
 
 Mimořádná nabídka
 Úvodní stránka
 

 

hlavička

   Kaktusy 2014|2

Obsah časopisu Kaktusy 2014|2  (vyšlo 15. 5. 2014)



Sulcorebutia lada-horaceki Slaba spec. nova Rudolf Slaba, Ladislav Horáček
Euphorbia handiensis Burchard – jeden ze dvou bezlistých sukulentních pryšců v EU Eduard Chvosta
Matucana hoxeyi G. Charles – novinka z peruánských And Jan Říha
Stoletá kráska – Národní botanická zahrada Kirstenbosch Jaroslav Ullmann
Euphorbia antisyphilitica aneb Candelilla ve službách člověka Libor Kunte
Za Parodia microsperma (Weber) Speg. Milan Kůrka
Mrazivé pěstování kaktusů Alexander Táslar
Velká proměnlivost, malá oblast rozšíření - Notocactus allosiphon Marchesi Stanislav Stuchlík
Aloe delicatifolia J.-B. Castillon – nová královna flóry Madagaskaru? Roman Štarha

Z obsahu vybíráme:

Sulcorebutia lada-horaceki Slaba spec. nova
Rudolf Slaba
, Ladislav Horáček
Druhu je pojmenován na počest českého kaktusáře pana Ladislava Horáčka jako poděkování za propagaci rodu Sulcorebutia i studium jeho zástupců, které během 21 cest po Bolívii uskutečnil. Vyznačuje se červenohnědou barvou ploše kulovitých, trsovitě rostoucích stonků, výrazně zaoblenými, vystouplými hrboly, krátkými,silnými, pokroucenými a k tělu přitisknutými trny i sytě červeně zbarvenými květy. Typová lokalita se nachází v Bolívii, dep. Chuquisaca, prov. Zudanez, Cordillera Mandina, Incapampa, 70 km (40 km vzdušnou čarou) jižně od Icla, u vesnice Trojopampa, 3100 m n. m., na levém břehu Rio Pilcomayo, na mohutném kamenitém návrší nad řekou (převýšení cca 100 m), z části krytém pískovcovými balvany. Vyšší rostlinná vegetace (stromy, keře) se na této lokalitě nevyskytuje.
Determinační znaky, jimiž se liší od sulkorebucií vyskytujících se v této oblasti, S. cantargalloensis, S. sormae (druh příbuzný S. azurduyensis) a S. juckeri jsou následující:
1. Ploše kulovitý až kulovitý tvar miniaturních stonků.
2. Tmavá, hnědě zbarvená pokožka.
3. Výrazně vystouplé, zaoblené hrboly.
4. Krátké, silné, drápovité, méně početné, směrem k tělu obloukovitě zahnuté trny. Popis druhu.


Euphorbia handiensis Burchard – jeden ze dvou bezlistých sukulentních pryšců v EU
Eduard Chvosta
 
Autor popisuje své setkání se zřejmě poslední populací tohoto pryšce v nejjižnější části ostrova Fuerteventura, poloostrově Jandía. Rostliny porůstají paty nižších kopců s jihozápadní orientací otočených k oceánu. Výskyt pryšců ostře ohraničuje jasná čára daná kondenzační hladinou mlh, což je asi 100 m n. m. Vegetace závisí především na srážkách ve formě rosy. Vrchní hranice výskytu pryšců i ostatních doprovodných rostlin se nezřetelně rozpouští zároveň s ranními mlhami ve výšce 150 m n. m. Dále popisuje podmínky, v jakých rostliny rostou, komentuje variabilitu populace, pozastavuje se nad nedostatkem mladých rostlin a představuje i doprovodnou vegetaci. V závěru vyvozuje na základě přírodních podmínek pěstitelská doporučení a upozorňuje na zřejmou potřebu záliky v podzimních a jarních měsících, kdy je u nás ovšem nedostatek slunečního záření. To napovídá, že kultivace nebude bez problémů. Rostliny v přírodě jsou nejvíce ohroženy tlakem člověka a postupem civilizace směrem do vnitrozemí.


Matucana hoxeyi G. Charles – novinka z peruánských And
Jan Říha


Nový druh popsaný v roce 2010 jako Matucana paucicostata subsp. hoxeyi (GC 551.01), který P. Hoxeyi z Anglie objevil několik let předtím v severovýchodním Peru, v kaňonu Rio Rupac v Dept. Sihuac. Později byl autorem (Graham Charles) navržen jiný taxonomický status – samostaný druh. Současně použil K. Kníže pro stejnou rostlinu provizorní jméno Matucana copiapoides nomen nudum (KK 2013), protože přípomíná čilské Copiapoa. Několik příspěvků o tomto taxonu lze nalézt na www stránkách The Cactus Explorer.  


Stoletá kráska – Národní botanická zahrada Kirstenbosch
Jaroslav Ullmann


Poslední článek Jaroslava Ullmanna připravovaný ke stému výročí založení nejvýznamnější botanické zahrady v Jihoafrické republice, který se bohužel dočkal otištění až nyní. BZ v Kirstenbosch, řízená institutem The South African National Biodiversity Institute (SANBI), který je podporován státem, byla založená před sto jedním rokem 1. 7. 1913. Historie tohoto území však sahá do mnohem vzdálenější minulosti. V roce 1652 byla na úpatí Stolové hory založena zásobovací stanice pro lodi Východoindické společnosti plující za obchodem do Indie v zátoce Hout Bay. Název Kirstenbosch (Kirstenův les) se poprvé objevuje v roce 1795.
Dalším milníkem byl rok 1903, kdy přijel do Jižní Afriky Harold Pearson, který měl vizi – vybudovat v Kapském Městě botanickou zahradu. Vyhlédl si pro ni místo zvané Groote Schuur, avšak botanik Neville Pillans věděl o lepším místě. V roce 1911 pozval Pearsona na výlet na východní úpatí Stolové hory – do Kirstenbosche. Když tam dorazili, bylo rozhodnuto! V roce 1913 byla založena Botanická společnost (Botanical Society), jejímž úkolem bylo o botanickou zahradu pečovat a jmenovala Harolda Pearsona neplaceným čestným ředitelem a J. W. Mathewse kurátorem zahrady.
Slibný rozvoj zahrady přerušila I. světová válka a také smrt prvního ředitele H. Pearsona v roce 1916. Jeho hrob najdeme v zahradě a v epitafu na jeho hrobě čteme: Hledáte-li jeho pomník, rozhlédněte se kolem. Novým ředitelem byl jmenován R. H. Compton, uznávaný botanik a především taxonom jihoafrické flóry, zahradu řídil téměř 35 let. Kirstenbosch NBG leží v nadmořské výšce 50–100 m (udržovaná část) a má roční úhrn srážek až 1500 mm. Teploty jsou po většinu roku příjemné, nepanují zde ani velká vedra, ani příliš nízké teploty. Aby bylo možno do zahrady zahrnout i klenoty aridních a semiaridních oblastí Jižní Afriky, bylo rozhodnuto o stavbě skleníku. Jeho výstavba trvala pouze jeden rok a byl otevřen v roce 1997.
V areálu NBG Kirstenbosch sídlí řada institucí. Je to především botanický institut SANBI, vzdělávací středisko The Gold Fields Environmental Education Centre, botanická knihovna a Compton Herbarium. Od samého počátku se činnost botanické zahrady Kirstenbosch zaměřuje kromě udržování genofondu a propagace a popularizace jihoafrických rostlin také na širokou přírodovědnou osvětu mezi obyvatelstvem i návštěvníky, na vzdělávání a na komplexní ochranu přírody. Svoje úkoly tato úchvatná zahrada skvěle plní už více než sto let.


Euphorbia antisyphilitica aneb Candelilla ve službách člověka
Libor Kunte


Poutavá reportáž o primitivní „výrobě“ přírodního vosku ze stonků sukulentní Euphorbia antisyphilitica, zvané Candelilla. Autor krátce popisuje tento druh pryšce i technologii získávání vosku a udivuje se nad tím, co vše je třeba v této části Mexika na začátku 21. století udělat, aby si člověk vydělal 50 Kč, což je v přepočtu cena, za kterou se prodává kilogram získané surviny. Vosk se používá jako jedna z přísad při výrobě politur, ale snad také i v potravinářství při výrobě žvýkaček (tato informace však není potvrzena a pochází pouze ze sdělení tamních obyvatel).


Za Parodia microsperma (Weber) Speg.
Milan Kůrka


O svých zážitcích z hledání kaktusů v severním Tucumánu (zejména Parodia microsperma), kde s přáteli trávil dovolenou, vypráví autor v cestopisně laděném příspěvku a postupně čtenáři představuje přírodu a lokality u Las Tacanas, Hualinchay, (kde P. microsperma znovu nalezl A. V. Frič), Rearte a Gonzalo, které je zřejmě centrem výskytu P. microsperma. Kromě kaktusů (zejména Echinopsis ancistrophora, Trichocereus terscheckii a T. schickendatzii) pozorovali v okolí i další sukulenty jako hlízkovité Oxalis, Portulaca a Talinum. V závěru se zabývá pěstováním drobnosemenných parodií v kultuře a uvádí krátký návod na úspěšný výsev. Upozorňuje na nutnost „suchého“ výsevu ve srovnání s výsevem jiných druhů a doporučuje i výrazné zastínění. Konstatuje, že růst semenáčků je pak překvapivě rychlý a do květuschopné velikosti kolem 3 cm mohou dorůst během necelých dvou sezón. Tyto rostliny rostou nejvíce na podzim po dozrání semen a chtějí zalévat alespoň do poloviny října.


Mrazivé pěstování kaktusů
Alexander Táslar


Pěstování kaktusů a sukulentů na skalkách se v našich podmínkách těší stále větší oblibě. Autor předkládá své zkušenosti s touto kulturou na Roudnicku. Od roku 2005 pěstuje ve volné kultuře rostliny rodů Echinocereus, Coryphantha a Neobesseya. V dalším krátce komentuje rostliny, které představuje na fotografiích: Echinocereus triglochidiatus v. inermis (K. Sch.) G. Arp, Coryphantha vivipara v. neomexicana (Eng.) Br. & R. SB 129 a Neobesseya wissmanii (Hildm.) Br. & R. V závěru se krátce zmiňuje o konstrukci kaktusové skalky, zvláště upozorňuje na nutnost dobré drenáže, a uvádí v jeho podmínkách osvědčené složení substrátu.


Velká proměnlivost, malá oblast rozšíření - Notocactus allosiphon Marchesi
Stanislav Stuchlík


N. allosiphon byl popsán Marchesim v roce 1979 v Argentině, o rok později o novém druhu referoval v Kakteen und andere Sukkulenten Schlosser. Rostliny se vyskytují na poměrně malém území západně od měst Santana do Livramento – Rivera. Jsou značně proměnlivé, takže někdy vypadají na první pohled jako různé kaktusy. Proměnlivost se projevuje v délce a počtu trnů a jejich barvě, stavbě a barvě květů nebo počtu žeber. Rostliny se tak mohou značně lišit navzájem i v rámci jedné populace. Doprovodnou kaktusovou vegetaci tvoří další druhy notokaktusů – N. buiningii, mammulosus, mueller-moelleri a ottonis – a několik příslušníků rodu Frailea (F. perumbilicata, pumila).


Aloe delicatifolia J.-B. Castillon – nová královna flóry Madagaskaru?
Roman Štarha


„Čerstvě“ popsaný klenot madagaskarské přírody – Aloe delicatifolia – představuje autor krátkým slovním popisem i na dvou přiložených fotografiích, které dokládájí, že jde skutečně o velmi pohlednou rostlinu.


Kaktusy 2014/2 - přední strana obálky:  Sulcorebutia lada-horaceki Slaba spec. nova
 

Kaktusy 2014/2 - zadní strana obálky: 
Matucana hoxeyi
 

Speciál časopisu Kaktusy 2014|1

 

Předplatné časopisu

Časopis KAKTUSY vydává Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů se sídlem v Brně. Informace o předplatném podají a objednávky přijímají:

Ing. Ivan Běťák
Pod lesem 27
143 00 Praha 412
mobil: 605 929 930
tel.: 241 765 942
E-mail: betak@volnycz

Mgr. Petr Pavelka
Toužimská 670
199 00 Praha – Letňany
Tel.: 603 210 691
E-mail: pavelka@palkowitschia.cz

Ing. Lubomír Berka,
E-mail: berka.frailea@seznam.cz


 ISSN 0862-4372

 
 předchozí - následující číslo časopisu

 


Loading
     

SČSPKS © 1998-, aktualizováno 31.08.2014.  Webmaster Zdeněk Podešva, e-mail: podesva@post.cz